Epigenetika- moc nad svými geny

V nedávné době mě zaujal nový vědní obor, epigenetika, který nám dává jiný pohled na náš život a na možnosti, které máme. Do nedávna se učilo, že naše genetická výbava má veliký vliv na to, kým jsme a jestli máme vyšší sklony například k nějakým onemocněním. Gen je jednotkou dědičné informace a genetika je věda, která se zabývá dědičností. Epigenetika boří původní teorii o genech a tvrdí, že naše životy jsou určovány ne našimi geny, ale našimi reakcemi na signály z prostředí, které jsou skutečnou hnací silou života.

Epigenetika je poměrně mladý vědecký obor, který se tedy zabývá změnou chování našich genů jako následek chování nás samotných. Předpona "epi-" znamená " nad". V tomto případě něco, co je nad našimi geny, mimo naší DNA. Jde tedy o faktory, které ovlivňují aktivitu genů v naší DNA. Tudíž s geny se naštěstí něco dělat dá. Epigenetika je nová věda o zplnomocnění sebe sama.

Propagátorem epigenetiky je americký vědec a biolog Bruce Lipton. Ten při klonování kmenových buněk zjistil, že jejich život je řízen energetickým a fyzickým prostředím, nikoli jejími geny. Člověk je vlastně společenstvím buněk, každý den o velikou spoustu přijdeme a kmenové buňky jsou zárodkem těch nových. Bruce Lipton rozdělil identické buňky se stejným genovým materiálem do nádob a v každé misce bylo jiné kultivační médium velmi podobné krvi. V každé misce se vytvořily rozdílné buňky, což byl ohromující výsledek. Zjistil, že geny neovládají to, co se s buňkou stane, ale ovládá to prostředí. Složení naší krve tedy opravdu ovládá osud těchto buněk. Krev je kultivační médium celého těla a ovlivňuje jí naprosto vše - kde žijeme, vztahy, myšlenky, emoce, kvalita stravy, nápojů, vzduch...zkrátka to, jakým životním stylem žijeme a jak jsou vzájemně propojeny tělo, mysl a duch (duše).

Co to tedy znamená? Bruce Lipton dokázal svými pokusy, že geny nekontrolují náš život a nemají nad námi nadvládu. Vědecké výzkumy přinesly zcela nové poznatky o DNA, která může být ovlivňována řadou faktorů a vlivů, které rozhodují o tom, jak budou jednotlivé geny fungovat. Vnější vlivy spouštějí v těle chemické změny, které dokážou určité geny vypnout, jiné zapnout. Geny jsou jako klavír, život je hudba a klavíristou jsme my sami. My rozhodujeme o tom, jaká skladba se bude hrát. My jsme aktivní tvůrci. Pouze 1 % nemocí je genetických. Nejsme obětmi našich genů, ale naší myslí a životním stylem, a to máme možnost změnit. Genetika do této doby hrála roli "určeného osudu", který zasáhne a přivodí člověku nemoc. Epigenetika ale říká, že máme možnost to změnit. Řadě lidí se to ale nelíbí, jelikož je jednodušší svést vinu na něco nebo někoho jiného, co je vně, nebo uvnitř, bez rozhodnutí to změnit. Ale trochu již tuší, že je tu jakási duchovní podstata, vědomí a energie. Vědecká veřejnost se snaží také spíše myšlenkám epigenetiky vzdorovat. Představa, že myšlenky a vědomí mohou změnit biologii, chemii a genetickou aktivitu, léky už v takové míře potřebovat nebudeme.

Propojení těla, mysli a ducha (duše) hraje klíčovou roli v našem životě. O tom, co koluje v naší krvi rozhodujeme každý den. Každým soustem, každým douškem, každým nádechem, pohybem, každou emocí, naší vírou, postojem, vzorci chování... rozhodujeme o tom, jaké signální molekuly kolují v naší krvi. Rozhodující je ovšem naše mysl. Zní to jako jeden element, ale ve skutečnosti není. Mysli jsou dvě, vědomá a podvědomá. Každá má jiné funkce. Vědomá mysl (sídlí v prefrontálním kortexu - vývojově novější část mozku) z nás dělá unikátní jedince a obsahuje naši identitu. Podvědomá mysl (sídlí ve vývojově starší části mozku) má v sobě určité programy, reaguje na stimuly a neobsahuje naší skutečnou identitu. Proto nižší organismy samy sebe nevnímají jako unikátní a pouze "existují". Podvědomí funguje jako přednastavený stroj. Patří tam programy, vlastně jakési návyky. Když jsou programy dobré, podporují nás v každodenním životě. Programy můžou být ale také dysfunkční. Představme si vědomou mysl jako kapitána a podvědomou mysl je jako autopilota. Pokud jsou naše programy špatně nastavené a autopilot jede špatným směrem, tělo může vysílat varovné signály. Pokud tyto signály ignorujeme nebo kontrolky vymontujeme pomocí léků (léky jsou určitě někdy potřeba, ale jen na co nejkratší dobu), vede tento let nakonec ke chronickým nemocím nebo je člověk nespokojený a nešťastný, může prožívat úzkosti až deprese. Pokud si uvědomíme špatný směr a kapitán (naše bdělé vědomí) vezme vedení, dokáže rozpoznat špatný směr, zadá nový program, pak let může pokračovat správným směrem. Všichni jsme vědomé bytosti, ale k pochopení toho, co znamená vědomé žití je potřeba mít určitý nadhled. Musíme se stát pozorovateli vlastního života.

Bruce Lipton hovoří, že velká část našich podvědomých vzorců (až 70 %) je dnes negativních. To ovlivňuje vnímání sebe, našeho okolí a vytváří naše emoce. Emoce velmi ovlivňují naše tělo. Problémy nepřicházejí zvenku, ale zevnitř. Lidé si přejí lásku, zdraví...Proč tolik bojujeme, abychom dosáhli tak jednoduchých věcí? Protože to náš program (naše podvědomí) nepodporuje. Dobré programy vám dávají, co chceme, špatné nám stěžují život. Dobrá zpráva je, že špatné programy lze přeprogramovat. Každý člověk je unikátní, každý musí zvolit jinou metodu, která mu bude vyhovovat. Bruce Lipton také hovoří o tom, že během prvních 7 let jsme si "stáhli" nejvíc programů. Do 7 let života je dítě v jakémsi stavu hypnózy či théta vlnách. Dle Bruce existují možnosti, jak se do tohoto stavu dostat a "nahrát si nový program". Další možností je vytváření nových programů (např. když se učíme řídit auto, tréninkem tvoříme návyky, které se pak uloží jako program do podvědomí). Tyto procesy můžou trvat déle a jsou také předmětem koučinku. Bruce Lipton dále hovoří o energetické psychologii, která by měla mít rychlejší výsledky. Možností je jistě více a každý si musí projít jinou cestou, mnohdy náročnou. Mě například oslovily metody pozitivní psychologie, které se soustřeďují na pozitivní stránky života a tím eliminují ty negativní. Důležité je zapojit bdělé vědomí a "sladit" vědomí s podvědomím.

Epigenetika nám otvírá oči a seznamuje nás s tím, jak naše mysl, náš životní styl řídí chování a aktivitu genů a v důsledku toho se odvíjí náš život. Většina z nás přijala podvědomé vzorce chování v dětství a protože 95 % našeho chování řídí podvědomí, naše životy v podstatě naprogramují jiní lidé. Jak již bylo napsáno, existuje celá řada nových metod a technik, které vycházejí z nejnovějších výzkumů a umožňují špatné nastavení přeprogramovat. Musíme však naslouchat sobě a svému tělu, což nebývá vždy snadné. Pokud náš let ale směřuje jinam, než nám vyhovuje, pojďme to zkusit.